Čas od času není od věci na chvíli opustit alba zavedených skupin či osvědčených zpěváků a vyzkoušet něco jiného. Ať už změnit žánr nebo dát příležitost novým interpretům. A tak jsem to udělal i já, když jsem si pustil muziku mladých amerických punkrockerů HALESTORM.

Hned na úvod je třeba říci, že s jejich tvorbou se posluchačsky příliš nenadřete. Vlastně vůbec. Taková hudební jednohubka, ale ne jedna, nýbrž více jak deset (záleží na verzi alba). Ono se řekne jednohubky, ale i z těch se dá dobře a vydatně pojíst, jsou-li chutné a je-li jich hodně. Zapomeňte tedy na kulinářské orgie v podobě progresivních postupů či sáhodlouhých kompozic. Tady je to jen o zábavě, momentálním stavu mysli a o náladě. Většina písní sotva přesáhne tři minuty, což je v daném žánru jedině ku prospěchu věci.

No, aťsi! Při druhém poslechu jsem ale zjistil, že navzdory podobným asociacím se mi to líbí čím dál tím víc. Kraťoučké a nekomplikované songy, jejichž textová náplň zcela odráží pubertální zájmy nejen amerických náctiletých. Stačí se podívat na názvy písniček.

Přes avizovanou jednoduchost a nekomplikovanost (někdo by mohl říci, že i plytkost) z písní přímo číší energie a nasazení. A co je toho příčinou? Tou je především frontwoman se zvláštním křestním jménem (ne, nejedná se o překlep) Lzzy Hale, která se věnuje nejen mikrofonu, ale je obtěžkána i kytarou. Zpěvačka, která mi vizáží poněkud připomíná pop-rock-metalový klon Ewy Farne.

Existuje úsloví „ten má sílu, že by mohl skály lámat“. Při pohledu na postavu Lzzy Hale to sice nelze konstatovat, přesto by mohla nastoupit na práce do lomu, protože disponuje hlasovým ekvivalentem ekrazitu. Umí zazpívat, zanadávat, zařvat i procítěně pohladit. A hlavně uvěřitelně. V projevu HALESTORM nenajdete gotickou zasmušilost EVANESCENCE, přesto není Lzzy Hale pěvecky příliš vzdálena od Amy Lee.

Musím říci, že po řadě dalších poslechů se mi tato druhdy téměř rodinná kapela (tatík Lzzy a Arejaye zde však již od roku 2003 na basu nehraje) na posuzované nahrávce líbí víc a víc, i když některé položky (např. „American Boys“) toto album zbytečně natahují. Navzdory tomu o HALESTORM určitě ještě uslyšíme.